Ohlasy, články, kritiky a fotogalerie


                                                                               (řazeno chronologicky)


Z ARCHIVU / 12. března 2019

     Jan Jiraský vystoupil v Brně s nadhledem a lehkostí, která odzbrojuje              

z článku Karly Hofmannové, OperaPlus 14.03.2019

Jan Jiraský
Jan Jiraský

V úterý 12. března 2019 se představil publiku v Besedním domě klavírista Jan Jiraský s klavírním recitálem. Umělec překvapil již dramaturgickým výběrem skladeb. Nešel po podbízivé exkluzivitě a naopak představil méně hraná díla známých i méně známých skladatelů. První polovina koncertu byla věnována Georgu Friedrichu Händelovi. Že tento reprezentant monumentálních barokních děl pro královský anglický dvůr psal také drobné komorní kusy pro cembalo, v obecném povědomí není. Ale protože patřila k jeho povinnostem i hudební výchova princezen, nepřekvapí kompozice dvou sbírek suit, které byly určeny pro soukromé provozování. Ovšem to, co předvedl klavírista, vyvolává dvě reakce - buď byly princezny skvělé hudebnice, nebo naopak tolik svého maestra zlobily, že jim virtuózní skladby napsal proto, aby musely hodně cvičit a svého mistra nechaly v klidu komponovat.

Zahajující Suita B dur HWV 434 je první skladbou druhé sbírky a je tvořena čtyřmi částmi. První Preludium, s předpisem "arpeggio" je přehlídkou schopnosti interpreta pracovat s akordickým materiálem, neboť ponechává prostor improvizaci. Sonata má radostný a hravý ráz, Minuet je v g moll, což předznamenalo melancholický výraz. Aria con variazioni na závěr v pěti variacích představuje části od jednodušších, od poslechu instruktážních, přes ozdobné až po virtuózní závěrečnou, velmi efektní.

U Händela zůstala i druhá skladba, přestože je jejím autorem Johannes Brahms. Variace a fuga na Händelovo téma op. 24. Základem je Händelovo téma, árie z Händelovy cembalové Suity B dur HWV 434, kterou posluchači slyšeli v prvním čísle. Ta je rozvedená ve 25 variacích a v závěrečné fuze. Skladbu 24 letého skladatele premiérovala v Hamburku Clara Schumannová. Skladba je přísně strukturovaná, zahajuje Téma, Aria a pak variace I-XXV, přičemž každá variace má svůj osobitý výraz. Zůstávají až na malé výjimky v B dur, jen ve třinácté části přechází do b moll a využívá kompaktních, silně rytmizujících akordů v uherském čardášovém rytmu. Závěrečná Fuga je osobitou kompozicí sama o sobě a její závěrečná monumentalita uzavírá dílo do logického celku.

Druhá polovina recitálu obsahovala dvě části. První byl cyklus klavírních skladeb Vzpomínky op.6 Vítězslava Nováka. Ten se tvorbě pro klavír věnoval jen okrajově, klavírista představil časné dílo mladého skladatele, které mu poprvé přineslo uznání. Ve třech částech se vyznává z emocí, nejprve Triste (andante sostenuto), údajně pocity v neradostném dětství, Inquieto (allegro agitato) je romanticky niterné v centrální rozjasněné části i rozbouřené, jako mladá, roztoužená duše. Třetí část Amoroso (Lento con tenerezzo) líčí autorovu první erotickou zkušenost a je tedy jak vášnivá, tak sebevědomá a postupuje ke zklidněnému konci.

Na závěr zvolil klavírista Tři skladby pro klavír Klementa Slavického. Burlesca, Molto vivo, mohutně akordické, Intermezzo Andantino, pomalé, průzračné, lehce disonanční, přesto zvonivé, a poslední Toccata Molto vivo s překvapivým úderným akordickým obsahem.

Jan Jiraský se představil jako umělec silně ukázněný, introvertní, ponořený do výrazu a především skvěle technicky vybavený pevným úhozem, schopný vyloudit i nejjemnější dynamické nuance, s perlivým, stříbrným pianem a naopak mohutnými opulentními akordy. Má neomylnou schopnost se vcítit do charakteristiky skladeb a každé dát takový výraz, který posluchače chytí a vede ho až do konce. Ve výrazu nemá hluchá místa a graduje ho až do exklusivního závěru. Jeho skromné a milé vystupování je v kontrastu se suverénním výrazem a monumentálním ovládnutím klaviatury. Přistupuje k interpretaci s nadhledem a s lehkostí, která odzbrojuje a řadí ho mezi současné nejlepší sólové klavíristy.

Nepřekvapí proto nadšení publika, které si vynucovalo stále další a další přídavky. Nejdříve to byl Edward Hagerup Grieg a jeho Arietta z Lyrických kusů, následoval Leoš Janáček a jeho Vzpomínka a koncert skutečně uzavřela Romance op. 28 Roberta Schumanna. Abonenti Spolku přátel hudby a milovníci komorní hudby tak dostali exkluzivní dárek v podobě výjimečného koncertu.


Z ARCHIVU / 16. října 2018

Brněnské hudební století 1918-2018 / Slavnostní koncert ke 100. výročí vzniku Československé republiky

Graffovo kvarteto, Miloslav Jelínek, Dechové kvinteto Phoenix
Graffovo kvarteto, Miloslav Jelínek, Dechové kvinteto Phoenix
Petr Pomkla, Kostiantyn Tyshko, Richard Novák, Martina Vávrová
Petr Pomkla, Kostiantyn Tyshko, Richard Novák, Martina Vávrová
Štěpán Graffe, Michal Hreňo, Dana Drápelová
Štěpán Graffe, Michal Hreňo, Dana Drápelová
Petr Pomkla, Milan Mrazík, Martina Vávrová, Miloslav Jelínek
Petr Pomkla, Milan Mrazík, Martina Vávrová, Miloslav Jelínek
Emil Drápela, Richard Novák
Emil Drápela, Richard Novák
Richard Novák, Dennis Russell Davies, Maki Namekawa
Richard Novák, Dennis Russell Davies, Maki Namekawa

Z ARCHIVU / 14. listopadu 2017

Mladý klavírní virtuoz Pavel Zemen si získal přátele komorní hudby

Z článku Karly Hofmannové, OperaPlus 15.11.2017

Pavel Zemen
Pavel Zemen

Členové Spolku přátel hudby, který působí při Filharmonii Brno již mnoho let, zažili už nejeden opravdu objevný koncert. A protože jsou to posluchači vytříbeného vkusu, poznají neomylně opravdovou kvalitu a upřímný prožitek. Přesně tohle se dělo na koncertě v úterý 14. listopadu, kdy vystoupil na pódiu mladý, sotva pětadvacetiletý, útlý mladík, který působil zpočátku velmi plaše. Pavel Zemen, který je čerstvým bakalářem Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, není na pódiu nováčkem a umí své umění prodat. Je proto majitelem prvních cen v mnoha soutěžích, dokonce i zahraničních, jmenujme alespoň absolutní vítězství v Young Academy Award Římě. Posledním jeho úspěchem je první cena v brněnské Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka v září 2017.

Mladý klavírista zahájil stylově, Leošem Janáčkem, a to Sonátou 1. X. 1905 "Z ulice", která vznikla jako reakce na nešťastnou smrt mladého dělníka na schodech právě tohoto Besedního domu, při demonstraci za českou univerzitu. Janáček reagoval na události velmi emotivně a také jeho skladba měla pohnutou historii. Nakonec se dochovaly jen její první dvě části, Předtucha a Smrt. Interpret se ponořil do emotivní skladby s pokorou a hlubokým soustředěním. Z něžného a oduševnělého začátku budoval postupně velkou plochu zvuku, kterou vygradoval do efektu a poté postupně uklidnil do rozjímání.

Jako druhou skladbu zvolil skladatele Sergeje Rachmaninova a jeho Sonátu č. 2 b moll op. 36 a přednesl její virtuózní verzi z roku 1931. Je komponovaná do tří částí, které hýří impozantními pasážemi ve fortissimu, jež střídají zpěvné až nostalgické části, koketující s impresionismem. Zpěvná melodika je uzavřena akordickou plochou poslední věty. Interpret podal skladbu se samozřejmostí virtuóza, pohrával si výrazově se zpěvnými částmi a vychutnal si impozantní závěr. Po celou dobu prokazoval obdivuhodnou schopnost vystavět trpělivě dlouhé klenuté fráze, vygradovat je a pomalu nechat doznít efekt v duši posluchače.

Po přestávce si obecenstvo jako bonbónek vyslechlo Barkarolu Fis dur op. 60 Fryderyka Chopina, která nepostrádala zpěvnost, vášnivost i hravost. Následovalo stěžejní dílo koncertu, Klavírní sonáta es moll op. 26 amerického skladatele Samuela Barbera. Skladba je nabitá výrazovými prostředky dvacátého století, na půdorysu sonátové formy se potkávají jak chromatické postupy, tak dodekafonie a minimalismus či synkopické a jazzové prvky. To vše umně propojeno do logické a niterné výpovědi. Vrcholem skladby je čtvrtá závěrečná věta Fuga s názvem Allegro con spirito, která je sama o sobě monumentálním virtuózním dílem. Hudba postupně narůstá do mohutného toku, jehož základní motiv je nesen na akordickém podloží, jehož zhuštěná energie ohromovala publikum.

Interpretova schopnost předávat obrovské množství energie, které bylo obsaženo ve všech skladbách, byla až nepochopitelná. Útlý mladý muž hrál dvě hodiny vše zpaměti a vše s plným nasazením a plným výrazem, což naplňovalo posluchače obdivem.

Výsledkem byly nadšené ovace, které si vynutily dva přídavky. Zazněla Etuda Obraz od Sergeje Rachmaninova, kde interpret opět předvedl málo slýchanou schopnost vystavět klenutý dynamický oblouk, pomalu doznívající do ztracena. Druhým přídavkem bylo Intermezzo Johannese Brahmse, drobná introvertní skladba, která již zklidnila emoce a uzavřela výjimečný večer, na němž se klavírista Pavel Zemen nesmazatelně vepsal do myslí i srdcí hudbymilovných návštěvníků i do historie Spolku přátel hudby Filharmonie Brno.


Z ARCHIVU / 17. 11. 2009

90. výročí narození skladatele Jana Nováka jsme připomněli slavnostním koncertem  Pocta Janu Novákovi, konaným pod záštitou primátora města Brna


Richard Novák, Eva Dřízgová-Jirušová
Richard Novák, Eva Dřízgová-Jirušová
Dora Nováková-Wilmington, Clara Nováková, Eva Dřízgová-Jirušová
Dora Nováková-Wilmington, Clara Nováková, Eva Dřízgová-Jirušová
Eliška Nováková
Eliška Nováková
Clara Nováková, Evžen Zámečník
Clara Nováková, Evžen Zámečník
Roman Onderka, Alena Veselá, Eliška Nováková
Roman Onderka, Alena Veselá, Eliška Nováková